Po dlouhé době se nejvýznamnější tuzemský minigolfový podnik, kterým bylo 32. Mistrovství České republiky, nehrál jako kombi, nýbrž bylo pořádán na dvou miniaturgolfových hřištích, ve dvou různých moravských městech - v Bystřici pod Hostýnem a v nedalekém Holešově.

Sem také vedly kroky všech účastníků mistrovství na slavnostní zahájení celého šampionátu, které pořadatelé umístnili do starobylého Holešovského zámku, za což je jim zcela na místě složit velký kompliment, jelikož pro tuto slavnostní chvíli už snad ani nemohli zvolit vhodnější, krásnější a romantičtější místo. V podzemních prostorách zámku, ve velkém sále s barem a pódiem, následně proběhlo losování skupin zúčastněných družstev a všech dalších účastníků turnaje, kterých bylo přesně 116. Samozřejmě, že nejostřeji byl sledován los finále smíšených družstev dlouhodobé extraligové soutěže, která byla letos v souboji o zlato nebývale vyrovnaná. Vždyť o novém mistru ligy se mělo rozhodnout právě až na tomto turnaji.

Po vítězství MGC Olomouc v posledním extraligovém kole na půdě svého rivala z pražského Tempa měli právě olomoučtí hráči k titulu blíže, protože zmiňovaným vítězstvím nastřádali v tabulce o jeden bod více, a tudíž jim k titulu stačilo s Pražany na mistrovství neprohrát. Olomouckou výhodou se rovněž jevila dvě skoro domácí moravská hřiště. Ale z minulých kol víme, jak to v letošním roce s tou výhodou domácích hřišť je. Je to až k neuvěření, že MGC Olomouc vždy dokázal vyhrát v Čechách, naproti tomu Tempo Praha bylo vždy stoprocentně úspěšné na Moravě. Ale jak se říká, každá série jednou musí skončit a olomoučtí hráči tomu chtěli rozhodně být nápomocní právě teď. Jelikož pokračování tohoto letošního trendu by znamenalo, že sen o titulu by se jim rozplynul jako dým, jako pára nad hrncem...

Své odhodlání překazit Tempu možnost zisku zlatého hattricku jim nevzal ani fakt absence stále zraněného člena základní sestavy Jakuba Fantala, který ještě stále nebyl po zlomenině zánártní kůstky připraven do hry. Navíc Olomouc nemohla počítat ani s Jánem Tolarovičem kvůli pracovním povinnostem. Pro početný olomoucký kádr to ale nebyl žádný vážný problém, jelikož disponuje dalšími kvalitními hráči, a tak v základní sestavě nastoupil zkušený Ladislav Švihel. Ale na druhou stranu i v řadách Tempa byla jedna významná absence. I jejich stabilní hráč a opora týmu Zdeněk Majkus se nemohl kvůli pracovním povinnostem zúčastnit tohoto veledůležitého souboje o mistrovský titul. Situace Tempa byla, co se týkalo doplnění kádru, poněkud složitější, ale nakonec jí vyřešilo uspokojivým způsobem, když si z „B“ týmu vytáhlo Evu Libigerovou, která už před rokem pomohla extralize v Plzni vynikajícím výkonem tahat horké kaštany z ohně.

Vypadá to, že zatím chci všechnu pozornost strhnout jen na souboj o titul, že? Ale vzhledem k tomu, že o dalších místech bylo již více méně rozhodnuto, věřím, že mi to nikdo nebude mít za zlé.

Nicméně zmínit se o dalších týmech rozhodně musím. Situace za prvními dvěma družstvy byla následující. Nejblíže k bronzové medaili měl domácí celek 1.DGC Bystřice pod Hostýnem „A“, který by opravdu musel kompletně vyhořet, aby o ni přišel a přenechal ji svým klubovým soupeřům z „B“ týmu, kteří byli v tabulce na místě čtvrtém. A konečně posledním účastníkem tohoto velkého finále pak byl druhý zástupce z Čech, GC 85 Rakovník, který do závěrečných bojů vstupoval z pátého místa.

Po představení všech pěti finalistů letošního závěrečného turnaje tak můžeme obrátit svou pozornost k průběhu samotného šampionátu. Po čas celého tréninkového týdne panovaly i na Moravě pravé letní teploty, mnohdy dosahujících až tropických hodnot. I tento fakt se samozřejmě mohl promítnout do připravenosti a následně i výsledků jednotlivých týmů. Ve čtvrtek ráno začala extraligová skupina „A své boje na hřišti v Holešově. První okruh se ještě odehrál za celkem přijatelné letní teploty, která se pohybovala okolo 27°C. Také výsledkově nedošlo k žádnému velkému překvapení. MGC Olomouc měla na čele náskok jednoho úderu před bystřickým „béčkem“ a o další úder zpět bylo pražské Tempo. Dalších pět úderů zpět zůstal na čtvrtém místě GC 85 Rakovník a bystřické „áčko“ zaostávalo ještě o další tři údery. Nicméně od druhého okruhu se již souboj o čelo zúžil pouze na oba kandidáty na titul. Obě nasazené jedničky, J. Vozár i D. Bílek, se hned od prvních úderů svými hlasitými, někdy až příliš hlasitými výkřiky, snažily vyhecovat své klubové spoluhráče k co nejlepším výkonům.

Ve druhém okruhu se možná i proto začalo přiostřovat. Atmosféra souboje o zlato byla i díky benevolenci rozhodčích, kteří připustili nejen toto hlasité, ale i tzv. lavinovité povzbuzování, opravdu vyhecovaná. Do toho ještě začalo žhnout slunce, jež svými paprsky rozpalovalo dráhy i míče na maximální teplotu, a tak se k umění hráčů museli přidat i kauči, kteří chystali materiál na jednotlivé dráhy a nesměli se dopustit v přípravě míčů žádné chyby, jelikož při současné vyrovnanosti obou týmů soupeřících o titul mohla rozhodovat sebemenší maličkost.

Důležitým faktorem také byli šestí hráči v základních sestavách jednotlivých týmů, protože oproti základním kolům, kdy se hraje s pěti hráči a jedním náhradníkem, se při finále na MČR hraje ve složení 6+1.

Pokud hráči MGC Olomouc spoléhali na to, že E. Libigerová bude nejslabším článkem Tempa, přes který se jim snadno podaří vyšplhat k titulu, zřejmě byli po úvodních okruzích dost zklamaní. Eva zdatně sekundovala svým spoluhráčům a hrála bez vážnějšího zaváhání. Nutno ale říct, že tahle kalkulace olomouckým nakonec přeci jenom vyšla. Byla to právě Eva, která skutečně hýbala kolem minigolfových dějin. Pro tuto chvíli se však Eva s velkým tlakem dokázala vyrovnat a i proto se od druhého okruhu objevilo SK Tempo Praha na čele tabulky, jelikož ani MGC Olomouc, ani oba bystřické celky a už vůbec ne GC 85 Rakovník, prostě nehrály lépe.

Jaká to byla proměna oproti podzimnímu úvodnímu kolu, kdy zde, na holešovském hřišti, doslova kralovalo bystřické „áčko“ a vyučovalo své soupeře z lekcí v minigolfu. A Olomoučtí i pražské Tempo tehdy jen přihlíželi tomuto koncertu.

Po necelém roce však bylo všechno jinak. Už na začátku jarní sezóny se Bystřice „A“ dostala do minimálně herní krize a její lehkost, s níž na podzim rozdrtila své soupeře, byla tatam. Původně se počítalo, že to bude právě mladý bystřický „A“ tým, který se popere s Tempem a s Olomoucí o titul. Teď však už jen hájilo bronzové medaile před svým klubovým „B“ týmem. GC 85 Rakovník se také snažil vylepšit své dosavadní postavení v tabulce, ale v průběhu prvních čtyř okruhů zůstal pouze u toho snažení.

Teoretické úvahy před zahájením mistrovství se také zabývaly tím, zda se o titulu rozhodne už na technicky náročnějším holešovském hřišti, kde přeci jen byl prostor k vytvoření si dostatečného náskoku, který by byl na lehčím bystřickém hřišti uhájitelný. Nevím, zda s tímto taktickým záměrem počítali olomoučtí, pražské Tempo o to v každém případě usilovalo. Dokázalo se poučit z podzimních chyb a zcela se vystříhalo velkých čísel na střeďáku a bezlabyrintu. K tomu přidalo lepší materiál na šneku a na výsledkové tabuli to znamenalo výrazné zlepšení. Každým okruhem se svému soupeři vždy o pár úderů vzdálilo, až se po prvním hracím dnu jejich náskok ustálil na deseti úderech. Zda to ale byl ten dostatečný náskok před zbývajícími čtyřmi okruhy, to se neodvažoval nikdo z Tempáků říct. V každém případě tu ale jistá psychická výhoda pro Tempo byla. Na druhou stranu říká se, že lépe je na tom ten, kdo útočí zezadu. Na třetím místě po úvodních čtyřech okruzích skončilo výborně hrající bystřické „béčko“, těsně následované klubovým „áčkem“. Finálovou pětku pak uzavírali hráči GC 85 Rakovník.

I ve druhý hrací den se hráči mohli těšit z nádherného letního počasí, kdyby ovšem neměli na práci něco mnohem zajímavějšího a napínavějšího… Oba týmy soupeřící o titul zahájily pátý okruh stejně nahecovány a s hlasitými výkřiky ještě silnějšími, což muselo být pro ostatní hráče krajně nepříjemné. Ale kdo někdy zažil takový souboj o každý míček, o každou jamku, ví, do jakého transu hráči v průběhu hry upadají, takže své okolí sotva vnímají. Pravdou zůstává, že díky tomuto povzbuzování byl souboj o zlato pro nezaujatého pozorovatele opravdovým sportovním zážitkem. V pátém okruhu ještě zahrály oba týmy navlas stejný výkon, ale v tom následujícím už přišel čas Evy Libigerové. Ta si v něm vybrala slabší chvilku a svou sedmadvacítkou dala doslova olomouckým hráčům křídla. Ti už se před tím pomalu začali smiřovat, že desetiúderové manko jen těžko stáhnou a najednou tady byla obrovská šance. A zkušení hráči jí okamžitě využili.

Nejenom že zlikvidovali ztrátu deseti úderů, navrch ještě přidali další tři a rázem se všechno změnilo. Skutečně takovouto zápletku by nevymyslel ani autor detektivních románů. V jednom momentě se otočil jak výsledek, tak i psychická výhoda - vše ve prospěch Hanáků. A Tempo bylo tím, kdo najednou tahal za kratší konec. Jenže vážení, to ještě nebyl konec. Touha Tempa po zlatém hattricku byla opravdu velká. A ta, která posadila soupeře do sedla, rázně zavelela k útoku. V předposledním sedmém okruhu totiž předvedla výkon odlišný od toho předchozího - jako noc a den. Totiž po tom nepovedeném výkonu Eva zabrala, stejně jako ostatní členové týmu, a zahranou devatenáctkou pomohla svému družstvu ke snížení náskoku MGC Olomouc na rozdíl jednoho úderu. Ale pozor. Ani olomoučtí hráči nehráli vůbec špatně. Naopak. D. Bílek je z pozice jedničky, a jak bylo po celou sezónu jeho zvykem i svým výborným výkonem, neustále hnal za vítězstvím. Minigolfové drama vrcholilo. O titulu mistra republiky se mělo rozhodnout v posledním osmém okruhu. Po posledních taktických a bojových poradách obou soupeřů se na trať vydaly obě jedničky. Ani na jednom z nich nebyla patrná žádná nervozita a oba pokračovali v hecování svých spoluhráčů. Oba zahráli „oko“ (jednadvacet úderů), a tak bylo vše stále otevřené. Hned za nimi však na hřišti v barvách Tempa řádil hurikán Eva. Jestli svou minulou devatenáctkou maličko olomoucké hráče postrašila, pak výkonem v posledním okruhu musela sebevědomí Hanáků doslova rozcupovat na nicotné kousíčky. Eva totiž předchozí devatenáctku vylepšila ještě o jeden úder. Osmnáctkou, mimochodem první, kterou na bystřickém hřišti zahrála žena, vrátila zpět na hole svých spoluhráčů klid a pocit zmaru na ty olomoucké. Jelikož další členové moravského týmu hned v úvodu okruhu nabrali na své soupeře několikaúderovou ztrátu, už v polovině tohoto závěrečného okruhu mělo Tempo náskok až devíti úderů. A tak s každým dalším Tempáckým esem rostla euforie jeho hráčů, kdežto olomoucké hecování a bojovnost pomaličku utichala, až jí nadobro vystřídaly zklamání a smutek. Velkou šanci, kterou jim Tempo po šestém okruhu nabídlo, nedokázali olomoučtí hráči využít. A tak mohl se závěrečným úderem vytrysknout v Tempáckých řadách gejzír radosti a mohutné oslavy z těžce vydřeného třetího titulu Mistra České republiky v řadě, v klubové historii celkově již čtvrtého. V turnaji i v celkovém pořadí tedy na druhém místě skončil MGC Olomouc. Třetí místo v turnaji pak obsadil 1.DGC Bystřice pod Hostýnem „B“, což mu však na zisk bronzové medaile nestačilo. Pro tu si na stupně vítězů došli hráči bystřického „áčka“. Celkové páté místo pak obsadil GC 85 Rakovník.

V rámci Mistrovství ČR sehrály své finálové soutěže i další kategorie, jejichž výsledky můžete najít na stránkách ČMGS. Všem Mistrům České republiky pro rok 2009/2010 blahopřeji.

Co říci závěrem? V každém případě je nutno poděkovat domácím pořadatelům za precizní organizaci celého šampionátu včetně mediální propagace. Je vidět, že i náš sport se může dostat do programu celostátní i komerční televize, pokud se opravdu chce. Věřím, že všichni účastníci mistrovství si zážitek z letošního šampionátu budou často připomínat a bude pro ně jedním z nezapomenutelných. Už v září nám v Rakovníku na betonu začne nový soutěžní extraligový ročník, který nepřináší žádné novinky. Bude se hrát stejným modelem jako letos, tzn. jednodenní turnaj na čtyři okruhy, v případě betonového povrchu jen na tři. Dva sestoupivší týmy MGC Jedovnice a MGC Hradečtí Orli nahrazují MGC Plzeň a MGC 90 Brno. Popřejme tedy naší nejvyšší soutěži minimálně stejně napínavý a dramatický průběh, jako měl právě ten skončený. Ať je o čem psát…

 

Konečná tabulka extraligy – sezóna 2009/2010

 

 

 

 

                                                                                                         -JVTP-